Historie vodovodních potrubí

V současné době si neumíme představit den bez vody v našich domovech či pracovištích. Využívání vody je pro nás nutnou samozřejmostí a mnohdy se ani nezamýšlíme nad tím, jak k nám přichází a jak dlouhý vývoj předcházel k zabezpečení našeho každodenního komfortu. Někomu by se mohlo zdát, že vodovodní potrubí je výdobytek moderní doby a že je známo jen několik desítek let. Opak je však pravdou.

Již v roce 4 000 př.n.l. byly městské domy v Indii vybavené lázněmi, na Krétě v Řecku byly domy, které měly vodovodní rozvody studené vody a v Římě se používaly dokonce rozvody teplé vody. Samozřejmě, že tento požitek si mohli dopřát jen ti nejbohatší. Dodnes známými jsou římské akvadukty. Jsou to uměle vytvořené kanály, které vedly vodu na místa, kde chyběla. Mnoho akvaduktů bylo postaveno nad úrovní okolního prostředí, proto často připomínaly spíše mosty. Tyto stavby byly však známy již mnohem dříve, a to v Mezopotámii před více než 3 000 lety př.n.l.

Pozůstatky jednoho takového akvaduktu se nacházejí ve Francii v Pond du Gard. Je dlouhý 274 metrů, vysoký 49 metrů a bylo třeba 50 000 tun kamene na jeho výstavbu. Do města Nimes přiváděl denně 35 milionů litrů vody, což představuje 400 l za sekundu. Voda zásobovala městské lázně, fontány nebo domy bohatých obyvatel. Velký rozvoj vodovodních rozvodů nastal kolem roku 2 000 př.nl kdy v Asýrii vyrobili první vodovod z kamene. Kromě kamene se využívaly i různé jiné materiály v závislosti na zemi. V Číně to byl bambus, v Africe pálená hlína apod.

Po velkém vzestupu přišel pád. V době středověku vládla církev, která považovala čistotu těla za něco neslučitelné se zbožností, proto voda a vše, co s ní souviselo, přešlo do pozadí. Městské obyvatelstvo tak mělo nedostatek vody. Voda, která byla přístupná, měla špatnou kvalitu, a proto vznikaly různé nemoci a epidemie. Trvalo dlouho, dokud se tento stav zlepšil.

V České republice má prvenství mezi rozvody vody jednoznačně systém dřevěných trubek a nádrží na Václavském a Karlově náměstí v Praze, které byli zkonstruované a plně využívány již v 12. století v roce 1348. Od 15. století se začíná čerpat voda z Vltavy, následně se filtruje a upravuje.

V mnohem vyšším počtu se vodovodní trubky začínají objevovat v 16. století. I díky tomu se zlepšila hygiena a zdravotní stav obyvatelstva. O něco později v roce 1660 ve Versailles ve Francii byly zavedeny jedny z prvních litinových tlakových vodovodních trubek. O téměř 250 let později byly vodovody v domech bohatých běžnou záležitostí. V Rakousko-Uhersku císařovna Alžběta, zvaná Sisi, dala jako první nainstalovat rozvody teplé vody do své císařské koupelny. V druhé polovině 19. století byl splachovací záchod raritou. I tuto vymoženost si dopřála mezi prvními. V tomto období se začíná voda čistit a upravovat tak, aby byla plně použitelná v domácnostech. Právě kvůli tomu nastal nárůst spotřeby vody z původních 50 litrů na 90 litrů denně. Ani Bratislava v rozvoji vodovodních rozvodů nezaostávala. První vodovod byl postaven v r. 1886. Rozvoj vodovodních potrubí od té doby už jen rostl a stále se posouvá do dokonalejších technických řešení.

Zatímco se tekoucí voda pro nás všechny, ne jen pro vyšší společenskou vrstvu, stala základním životním kritériem, muselo projít několik tisíciletí technického ale i lidského vývoje. To, co je pro nás samozřejmostí, nebylo samozřejmostí vždy a dnes stále ještě ne všude. Proto je třeba si vodu vážit a starat se o zařízení, kterým k nám přitéká.